Začít podnikat z čista jasna a třemi dětmi ve velkém domě není tak mimo mísu, jak by se mohlo zdát. Pokud máte děti, máte i skvělý trénink organizovat. Ve velkém domě není tak těžké zřídit kancelář, namísto abyste někde platili nájem. A mít k tomu už dvě jiné profese je taky fajn, protože na sebe nemáte takový finanční tlak a naopak si třeba i své nové podnikání můžete sama zafinancovat. S čím budete nejvíc muset umět hospodařit, je čas.
Je mnoho příběhů o kariéře snů, které začínají tím, že několik let nemáte volné večery, nechodíte o víkendu ven, nejezdíte na dovolené, protože na to nemáte čas a rušíte plánovaná setkání s přáteli. Takto to bylo i u mě. Ale když máte vizi a velkou chuť, nevadí to. Postupem času si to upravíte. Když moje firma začínala, manželství mi po 18 letech nezvratně končilo a od té doby žiju s dětmi sama. Umím si ale představit, že podporující partnerství by i takto fungovat mohlo dobře.
Jak jsem stála na startu řízení své malé firmy, hodně jsem si četla a poslouchala v autě příběhy lidí, zejména žen, kteří to měli podobně. Našli svou kariéru později a vybudovali ji při rodině a povinnostech a jak to udělali. Jsem vděčná těm, kterými jsem se inspirovala a tak se podělím i o své zkušenosti.
Značka Tradice začala myšlenkou ukázat, že každodenní lidový oděv, jaký znám ze Slovácka, se dá krásně nosit i v dnešní době, ať v původní nebo upravené podobě. Inspirovala mě moje prababička, Babičky ze Slovácka a celá tato krása, kterou jsem od narození znala. Stejně jako fakt, že pokud by babičky byly posledními nositelkami, nošení všedního lidového oděvu by s jejich odchodem zaniklo, a to v té době do 10-15 let. Sama jsem 50-100 let staré kousky nosila a dostávala jsem spoustu pochval. Vymyslela jsem si koncept první kolekce a s nadací jsme požádali o grant. Ten jsme však nedostali. Mezitím v mé hlavě vše dostalo konkrétní tvar a já jsem i tak chtěla svou myšlenku představit. Vytvořila jsem tedy vše na své náklady a uskutečnila se první přehlídka. Mezitím mi mí přátelé založili s.r.o... Do té doby jsem pracovala jako ilustrátorka a modelka, OSVČ s minimální administrativou a svůj pracovní harmonogram stavěla okolo harmonogramu škol, kroužků a sportovních zápasů mých dětí.
Kamarádka Věrka, historička
Stála jsem coby podnikatelka na pozici start a přemýšlela, co všechno je a bude potřeba, počítala jsem a zjišťovala. Za půl roku poté jsme spustili online zakázkové krejčovství pod značkou TRADICE, zapsané v obchodním rejstříku jako TRADICE-ČESKÉ ODĚVY, s.r.o..
Už po první přehlídce se ozývali zájemci o oděvy na míru. Měla jsem dvě švadlenky, které se zakázkou měly bohaté zkušenosti, jedna z nich také s šitím krojů. Jedna byla velmi šikovná na ztvárnění toho, co jsem nakreslila, druhá na hezké zpracování. Chtěla jsem začít v tomto malém týmu, spolu s kamarádkou v domácí kanceláři v přízemí mého domu, v online prostředí, ale pracovat tak, jako bychom pracovaly v salonu. Rozkreslila jsem, jak se mají zákazníci měřit, včetně popisu, na webu jsme měli nabídku nakreslených střihů a látek. Zákazník tak dával do košíku střih, látku a do osobních údajů se rozepisovaly podrobné míry.
Sama jsem obdobný web, online krejčovství, nikde neviděla a byla jsem dlouho při každé objednávce napjatá, zda bude oděv sedět. Doteď to, že vše krásně padlo a dostávali jsme spokojené emaily, chápu tak, že co má být, bude a že to, že nám to funguje je znamení, že máme pokračovat. První web nám vytvořila v kódu agentura, stál nás přes sto tisíc a vydržel nám asi rok a půl. Dál už jsem volila a dosud volím šablony. Měla jsem tou dobou ještě celkem malé tři děti, kolem kterých jsem lítala téměř neustále, práci ilustrátorky a modelky, které mi zajišťovaly příjem, velký dům se zahradou, rozpadající se manželství a po večerech jsem se věnovala budovaní firmy, ve které bylo pozvolna víc a víc práce.
Protože náš koncept byl velmi dobře načasovaný z hlediska zájmu o symboliku tradičního, folklor, návrat ke slow living, lokální výrobu a pod., velmi se nám dařilo v médiích a rychle se o nás dozvídala veřejnost a to i za hranicemi. Za zájem a podporu médií jsem velmi vděčná, nikdy jsem za nic neplatili a během krátké doby jsme měli řadu velkých rozhovorů a jiné propagace.
Za modelku na první focení jsem vybrala televizní moderátorku Petru Svoboda. Nebylo to proto, že je známou tváří, ale protože pro mě ztělesňovala, co jsem hledala. Má nádhernou postavu, výrazné křivky, šaty vyplní a zákaznice ne topmodelky si mohou představit, jak padne oblečení jim. Není to mladá modelka, ale žena matka. A má překrásnou tvář.
První série fotek zahrnovala všechny výchozí střihy, kolekci Podluží, které se dají navzájem kombinovat a vytvářet méně i více tradiční vzhled. Od začátku jsme podrobně komunikovali, v čem na lidový oděv z Podluží navazujeme, proč a jak jsem se při navrhování rozhodovala.
Petra Svoboda
Kolekci jsme předvedli také cca 80 babičkám ze Slovácka, které lidový oděv celoživotně nosí. Chtěla jsem znát názor nositelek, odborníků i široké veřejnosti. Transparentní otevřenou komunikaci považuji dosud za klíčovou a to například ohledně cenotvorby a hodnoty práce jak tuzemské výroby, tak samostatně ještě hodnotu tradičních lidových řemesel, která u nás najdete ve stále větším zastoupení.
Jak zakázek přibývalo, začal se mi i postupně měnit poměr mezi prací na firmě po večerech a ilustrování přes den, až se to obrátilo. Postupně na kreslení rozsáhlejších děl, jako dětských obrázkových knih v časovém limitu, čas nezbyl. Už po třech letech provozu jsem dostala možnost navrhnout kolekci pro olympioniky a tuto kolekci také výrobně zvládnout, včetně bot a doplňků. Měla jsem v té době první zkušenosti s konfekcí. Dělali jsme v Tradici úplně první střihy v konfekčních velikostech, velmi pečlivě jsem vyvíjela střihy tak, aby až po XXL sedly různým postavám. Právě od zákaznic větších velikostí se nám dostalo velkého ohlasu, protože jim mnoho značek nesedí tak, jako u velikostí mešních. Udělali jsme pop up shop, kde jsem osobně přes měsíc byla a poslechla si mnoho cenných poznámek k našim střihům, ty jsme nadále vyvíjeli. Konstruktéry jsem našla v Prostějově. Stejně jako konstruktéry, musela jsem si vše vždy nějak najít, vyzkoušet, zažít si komunikaci. Řídím se tím, že našim obchodním partnerem budou lidé, na které se i lidsky těším. Nejsme velká firma, která tlačí na nízké výrobní ceny a funguje pod tlakem, ve stresu, či cokoli podobného. Dobrá pohoda je naše etika.
Nemáme za celou dobu půjčky a dluhy. Vstupní investice byla kolem 400 tisíc korun, splatila jsem si ji do roka a půl. Podruhé jsem zainvestovala opět já sama, když jsme vyvíjeli konfekci na e-shop a tvořili první sklad. Částka byla menší a splatila jsem si ji do několika měsíců. Jinak si růst firmy vydělává sám na sebe. Když je obrat za měsíc k půl milionu, jsme spokojení a máme rezervy na větší vývoj a kreativní projekty pro radost.
Velká část investic jde do materiálů, které se snažíme mít v co největší nabídce skladem. Skladu oděvů, ze kterých můžete vybírat online a mít je od objednání do druhého dne doma. Také do vývoje nových produktů. Někdy jde o statisíce, abychom vám mohli nabídnout něco nového. Materiál, výroba, testování a vzorky, focení a celková komunikace, představují náklady.
Nemáme však náklady na pronájmy a rizika provozu vlastních prodejen. Ačkoli naše ceny nejsou nízké v porovnání s tím, co najdete v levných zahraničních řetězcích, jsou skoro o třetinu nižší, než u jiných značek, které vyrábí eticky, lokálně, v rámci prostoru Evropy. Je to proto, že doposud jsem nesouhlasila s navýšením cen, o které nás žádají koncept stores, které chtějí nakupovat s 40-50% slevou. Dáváme našim prodejcům marži 30% a tím držíme cenu pro zákazníky níž, ale nemůžeme takto přijmout většinu nabídek ze zahraničí. Zatím to takto vyhodnocuji jako správné, případně pro tento účel vznikne samostatná řada. Obchodničina je jedna kapitola, kterou jsem zatím nezvládla, jak si myslím, že by to šlo. Měla jsem nakročeno, když začal covid a ten vše změnil, válka nám zatočila s celkovou situací podstatně víc a teď se možná blížím bodu, kdy se právě na toto zaměřím. Nejlépe tak, že na tento úkol najdu vhodnou osobu. Tradice má jediného zaměstnance mě. Ostatní desítky lidí, kteří se na našich produktech podílejí, pracují externě.
Kolegyně Martina, žije ve Švédsku
Naše hlavní výroba v Praze je malá a soustředí se na zakázky na míru. Na sériovou výrobu máme přibližně 10 větších jiných dílen, mezi které rozdělujeme práci především podle typu produktu.
Moje práce je tak z veliké části logistika a komunikace, neustálé dohlížení na včasnost, jinak se velmi snadno stane, že na jedno zpoždění se naváže druhé a zákazník nedostane věc včas. Zařazení materiálu do výroby, kontrola odstínu tisku, nastavení termínu dodání, přeprava na střižnu, kde je termín opět navazující, opět komunikace ohledně termínu a detailů, správná komunikace vůči zákazníkům, nastavení předprodeje ve správném počtu, který se určí spotřebou vyrobeného materiálu, včasné stažení předprodeje v momentě vyprodání kapacity atd. Každý den je to spousta malých součástí procesu, který se hlídá, tvoří, aby vše fungovalo. Jde to zvládat stejně dobře i v několika násobném množství. Je to podobné, ne-li stejné, i proto by bylo navýšení odběru žádoucí, navíc by se snížil náklad na kus navýšením množství zejména na střižně. Nepoužívám na toto všechno analytické nástroje, mimo selský rozum a intuici. Je to podobá alchymie, jako bylo šití jupek na míru přes online, ale funguje nám hezky.
Pospané tempo je pro mě únosné bez stresu, dokud mám ve velkém domě děti. A znáte to, velké děti, velké starosti. Stres je pro mě NONO na první příčce. Vyhodnocování priorit je neustálý proces a obchodní model v Tradici tvoří do velké míry můj stresový sensor. Takže pokud teď odchází dvě ze tří dětí do světa a já vyměním bydlení za jednodušší model, přijde přirozeně rozmach v práci. Na jednu stranu si přeji, abych nepodlehla pokušení Tradici rozjíždět a uvolněnou kapacitu věnovala malování. Ale uvidíme, znám se. Budu reagovat na to, co přijde a já vyhodnotím, že “to tak má být”. Důležité je, že nás stále rádi nosíte, že mi píšete a posíláte fotky, vracíte se a já vidím tu radost. Že nám řemeslníci děkují za spolupráci. Že vnímáme zvyšování zájmu o řemesla. A pak moje nápady na nové vzory určitě nejsou vyčerpané. Tak prostě uvidíme.
Zuzana Osako