Na Hlinsku, v místech, kde má tkalcovtsví velkou tradici, obnovil pan Fidler tkalcovský tep modré chalupy, vrátil do ní stavy a znovunalezl, jak se dělá žinylka. Sám pan Fidler označuje žinylku jako český textilní korunovační klenot. Výroba žinylkového plédu je opravdu mistrovské řemeslo, které usnulo a pan Fidler si musel k postupu projít vlastní náročnou cestu. Nikdo mu totiž know how nepředal.
K tomuto se váže vtipná a napínavá příhoda, nikdo ji ale neumí povyprávět tak, jako pan Fidler sám. I když jsem ho slyšela povídat to dobrodružství několikrát, pokaždé čekám v napětí na každou klíčovou scénu, jako malá holka při pohádce. Příběh žinylky si přečtěte rovnou v podání pana Fidlera, stojí za pozornost.
"Příběh ručně tkané žinylky se znovu začal psát v roce 2012, kdy jsem poprvé uviděl tkaninus výraznými řádky, která změnila
můj život. Musím však začít pěkně od začátku. Celé moje dětství bylo spojeno s elektrickými vláčky. Nejen mode- lová železnice, ale také časy spjaté s nákresy budoucích tratí, modelováním terénů a následnou realizací. Byl jsem proto nadšen možností studovat obor železniční stavitelství na Vojenské střední odborné škole ve Valašském Meziříčí. Vše probíhalo dobře, přijímací zkoušky úspěšně složeny a těšil jsem se na kariéru stavitele. Možná zkusím i vysokou…Jenže přišlo tvrdé probuzení z mého snu – vstupní zdravotní prohlídka.
Kvůli problémům s páteří se sen rozplynul. Co dál?" Josef Fidler
S tkalcovstvím se pan Josef poprvé setkal během svých studií na vyšší odborné škole, už tenkrát měl o obor jak zájem, tak starost, protože na Hlinecku tradice tkalců upadla a s ní i hrozilo zapomenutí postupů. Což se i, konkrétně v případě žinylky, stalo. Pan Josef po studiích pracoval jako textilní technik a až o skoro dvacet let později koupil tkalcovský stav od pana Kubáka ze Strmilova a začal se tkaní sám věnovat, napřed jako své zálibě.
Za svou práci brzy získal několik ocenění. Kdo práci pana Fidlera zná, se teď usmívá, protože je jasné, že tenkrát se stalo to velké štěstí, které v životě potká jen vyvolené: pan Fidler našel své místo na světě, kde do práce dává celé své srdce a duši, píli a preciznost, s nadšením pěstuje, sklízí a zpracovává len, hledá cesty, které byly zašlapané, jak pro žinylku, tak třeba právě pro len, mezitím dodává šály, šátky a plédy všem svým četným zájemcům, vzdělává se, dělí se o svůj příběh šikovně s veřejností, takže jeho lněnou cestu letos sledujeme v přímém přenosu i díky četným krásným fotografiím, děkujeme! Je čestným mistrem a Nositelem tradic lidového řemesla.
“Stavy mám tři, všechny dělané na zakázku od Zdeňka Kubáka ze Strmilova. Pro mě jsou to živé bytosti a proto mají svá jména. Junior je nejmenší, Rychloběha mám už nějakým rokem, zvládne vytkávat přes 1000 vzorů a poslední přírustek je stav jménem Maxmilián, protože svojí pracovní šířkou 140cm je v tkalcovně největší.”
Pro zákazníky Tradice tká pan Fidler už několik let šály a šátky. Tká je na stavech, které má různě pojmenované, vymýšlí vazbu tak, aby v daném materiálu a barvě krásně vynikla jeho precizní práce. Třásně pak váže ručně. První šátky, které pro Tradici vznikly, pojmenoval Zuzana, k mé radosti a lehkým rozpakům :)
Foto: Lucie Robinson
V tomto šátku je vedle bavlny a viskozového hedvábí také len, který je v šátku patrný v podobě malých jakoby zalámaných svazků v odstínu více do šeda. Je to detail, pro který mám tyto šátky tak ráda. Letos jsem poždala o šátky barevné, do červena a do modra tak, aby se hodily k našim látkám a k přírodě za oknem. Pan Fidler mě překvapil šátky čistě rudé a čistě tmavomodré plochy. Jsou nádherné. Utkané ze směsi bavlny a viskozového hedvábí.
Zuzana Osako